Informace o tanci

Salsa

Salsa je jedním z nejdynamičtějších hudebních stylů vzniklých na západní polokouli. Výraz salsa pochází ze španělštiny a znamená "omáčku".

Je to, stručně řečeno to, co dává latinské kuchyni její pikantní chuť.
Lze s určitostí mluvit o dvou kulturách, jež ovlivnily Salsu nejvíce, a to jsou Kuba a Puerto Rico.
Kuba založila svou identitu na kombinaci vlivů rozdílných kultur veškeré její populace - bílých, černých i míšenců (afričtí otroci přinesli rytmus sobě vlastní do Karibiku, smísili jej s indiánskými a evropskými melodiemi a španělskými slovy a dali tak vzniknout latinské hudbě).

Žánr, který úspěšně sloučil stejné množství hudebních prvků bílé i černé části obyvatelstva, byl Son, jež se začal utvářet na východě Kuby během prvních desetiletí 20. století.
Dalším z hlavních žánrů afrokubánské hudby, který do velké míry ovlivnil Salsu, byl tanec nazývaný Rumba. Rozlišujeme tři základní způsoby interpretace rumby – Guaguanco, Yambo (párové tance) a Colombia (sólový mužský tanec).

A své nesmazatelné stopy zanechal v Salse i další z tanců původem z Kuby populární především uvnitř bohaté sociální vrstvy, Danzon.  

Ve čtyřicátých letech pak vznikl tanec slučující afrokubánské rytmy s big-bandovým základem swingu a jazzu nazývaný Mambo.

Po revoluci vedené Fidelem Castrem prostřednictvím níž v roce 1959 získal kontrolu na Kubě, mnoho tehdejších skladatelů a hudebníků odešlo do USA, především pak do New Yorku. Přinesli si sebou hudební tradice své zemi vlastní, aby je smísili s hudbou typickou pro přistěhovalce z Puerto Rica (Bomba a Plena) a zároveň se soudobou americkou populární hudbou. Nadešla tak éra nových hudebních a tanečních stylů, instrumentů a tónů, jež propůjčily Mambu nevázanější a vášnivější charakter.
Základní rozdíl mezi Salsou a kubánskou hudbou tkví v tom, že Salsa byla z větší části vytvořena mimo ostrov. Termín Salsa jako takový nebyl používán do šedesátých let 20. století a za jeho tvůrce je považován Tito Puente, původem z Puerto Rica, patřící mezi latinské emigranty žijící ve Spojených Státech Amerických, pro něž se stala Salsa obrazem jejich latinského vědomí.

Vzestup popularity Salsy je úzce spjat se společností Fania Records, která byla založena v roce 1964 Johnny Pachecem.

Bachata

Bachata je romantický tanec původem z Dominikánské republiky.

Merengue

Merengue je národní hudbou Dominikánské Republiky, která vznikla v souvislosti s lidovým tancem stejného jména již v polovině 19. století.

Merengue pochází z kubánského hudebního žánru nazývaného UPA, jehož jedna část se jmenovala právě merengue.

UPA  nebo také UPA Habanera dorazila do Santa Dominga (Dominikánská Republika) v polovině 19.století z Puerto Rica.

Lambada, Lambazouk, Zouk

Hudební žánr Zouk se vyvinul na ostrovech Haiti, Guadeloupe a Martinik v 80. letech 20. století.

Samotný tanec má své počátky v Brazílii. Jeho hlavní myšlenkou je spojit společnost do jedné veselící se skupiny. Výraz zouk pochází z kreolštiny a znamená "párty".

Úplně prapůvodním základem Zouku je domorodý tanec Carimbo patřící k amazonskému folklóru (Brazílie) a tančil se po celá staletí. Ve své tradiční podobě je doprovázen pouze bubny a během tance se snaží otáčející se žena přikrýt muže svojí sukní.

Působením času a vývojem hudby se z tance Carimbo zrodila Lambada. Stalo se tak na severovýchodě Brazílie ve městě jménem Porto Seguro, kde se pak i dále rozvíjela. Na konci 80. let se Lambada stala celosvětově známou zejména díky kapele Kaoma, kterou doprovázeli brazilští tanečníci (hlavním tanečníkem byl Adilio Porto) a tančili při různých představeních a show. V průběhu několika následujících let se Lambada přestala hrát a i veřejně tančit.

Tanečníci však tento tanec vyvíjeli i nadále. Až objevili hudbu zouk, na jejíž rytmy se jim tančilo nejlépe. Skutečnost, že se najednou tančilo na hudbu, která je pomalejší, s většími pauzami a změnami v rytmu, se z Lambady stal tanec smyslnější, „tekutější“, vláčnější a krásnější - Lambazouk. Tento tanec nejvíc rozvíjeli tanečníci Carioca (Rio de Janeiro). Hodně improvizovali, měnili tempo a nalézali nové figury.

Za otce a matku dnešního Lambazouku jsou považování Braz dos Santos a Patricia Cruz. Jsou to nejdéle učící tanečníci na světě.

Pak přišla 90. léta a přelom 20. století s novými hudebními proudy - Funk, R’n’B, PoP a Reggaeton. Začalo se tančit na pomalejší rytmy. Na scénu přichází Adilio Porto, jeden z významných otců dnešního Zouku a Renata Peçanha považovaná za matku Zouku a začínají rozvíjet Zouk - Rio styl.